Zápis po zápase, který nepočítá jen skóre

Výsledek ukazuje, jak zápas skončil. Sám neříká, které rozhodnutí příště zopakovat. Krátký zápis si proto může vystačit se třemi řádky: situace, moje volba, jiná možnost.

Příklad je záměrně smyšlený: „Zůstal jsem sám u cíle. Vydal jsem se hledat soupeře. Mohl jsem si ponechat výhled na přístupovou cestu.“ Nejde o důkaz, že druhá volba vždy vítězí. Zápis otevírá konkrétní otázku pro příští hru.

Nevyplňujte tabulku za spoluhráče. Bez jejich pohledu nemusíte znát informace, které měli k dispozici. Stejně tak zpětně nepředstírejte, že jste věděli o protivníkovi za zdí. Rozhodnutí posuzujte podle tehdejších informací, ne podle výsledku, který už dnes znáte.

Nejlepší poznámka nemusí být dlouhá ani dramatická. Může znít prostě: „Příště se před přesunem podívám na stav úkolu.“ Pokud se po hraní nechcete věnovat rozboru, není třeba z odpočinku dělat povinnost. Zápis je volitelný nástroj, nikoli další soutěž.